Snapeovo odpoledne - Severus poprvé

Severus (poprvé)

Otvírající se dveře učebny lektvarů mírně skříply, jak se zadrhly o úlomek skla z rozbité lahvičky. Doufám, že se o to Filch postará pozorněji než minule. Dál jsem stál zády ke dveřím, srovnával eseje sedmého ročníku na hromádku a naslouchal lehkým krokům návštěvníka.

Lucius.

Copak po mně chceš, milý Luciusi, že jsi za mnou sestoupil až sem do sklepení? To už se dlouho nestalo.

"Dobrý den, Severusi. Měl bys teď na mě chvilku čas? Potřeboval bych s tebou něco projednat."

Chvilku? Podle toho stěží postřehnutelného podtónu v tvém hlase soudím, že by se ta chvilka mohla docela protáhnout. Copak, Luciusi, Narcisa zase odjela do lázní? Poslední dobou si je dost oblíbila. Miluje tě a ví, že ty miluješ ji, ale tvoje neustálé zálety ji rozčilují. Potřebuje ve svém životě alespoň jednoho věrného muže a v jejím případě je to paradoxně milenec. A tebe to žere, ale zlobit se na ní nemůžeš, takže ses rozhodl najít si opět svoje vlastní rozptýlení.
Zastesklo se ti po starých časech? Od té doby co Draco nastoupil do školy ses tu neukázal. Víc jak rok.

„Samozřejmě, Luciusi. Můžeme jít ke mně, mám tam vynikající osmnáctiletou whisky.“

Dobrá whisky, tomu jsi nikdy neodolal. Máš slabost pro nejrůznější požitky a prožitky. Vždycky sis všechno vychutnával naplno. Vím to, stejně jako ty víš, že já jen těžko odolávám tobě. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, ještě jsem ti nedokázal odolat nikdy. Pokaždé jsi našel moji slabinu. Máš dokonalý cit pro moje nálady.
Jsem zvědavý, co sis přichystal tentokrát.

Zamykám dveře učebny a s tebou v patách směřuji do svých komnat. Skoro mě nenecháš ani překročit práh.

Cítím dotyk kovové hlavice tvé hůlky jak mi klouže po krku, když mi s ní shrnuješ vlasy na stranu. Je ledová, venku bude opravdu zima. Běhá mi z toho mráz po zádech. Ne z chladu toho kovu. Z představy tvých úst, putujících po místech, kde ses mě před chvílí dotkl svojí hůlkou.

Tuhle hru mohou hrát dva.

Nevidíš můj spokojený úšklebek, když ledabylým máchnutím zavřu dveře a rázně pokračuji dál.
Nevidíš, že stěží ovládám svůj dech.

Sáhnu do baru a na stolek položím dvě skleničky.
Láhev vyndat nestačím.

Na svém krku najednou cítím tvůj horký dech vonící po whisky a kubánských doutnících. Tvoje levá ruka se mi ovine kolem pasu a hůlka, kterou v ní držíš, mi zabraňuje v tom, abych se ti jediným snadným pohybem vysmekl. Ale já nechci nikam jít a ty to moc dobře víš. Tvoje tělo se tiskne k mému a ty musíš vnímat zrychlený tlukot mého srdce. Pravá ruka, dosud navlečená v jemné kožené rukavici, uvolňuje několik knoflíků a zoufale pomalu vklouzne pod všechny vrstvy mého oblečení. Dotek kozinky na holém hrudníku mě přiměje zaklonit hlavu a opřít si ji o tvé rameno.

Ve chvíli, kdy se tvé rty vydají na okružní jízdu kolem mé šíje, pokládám svého krále.

Vyhráls.
Zase jsem ti nedokázal odolat.

|| 2. Kapitola

Lucius po druhéSeverus po druhéLucius poprvéSeverus poprvé